Zdar Stalkeri.Dnes máme pre Vás niečo nové. Iné. Žijeme v pohodlnej dobe. Nič nám nehrozí. A už pekne dlho. Teda aspoň si to myslíme. V tejto sekcii Vám porozprávame pár krátkých príbehov, ktoré sa naozaj stali, sú zdokumentované a odbornej verejnosti známe. A dúfam, že Vás tieto príbehy presvedčia , že moje predchádzajúce tvrdenia o bezpečnosti nie sú až tak úplne pravda. Zároveň chceme touto sériou vzdať hold všetkým SKUTOČNÝM policajtom, vojakom či hasičom. Majú hnusnú prácu, ale niekto to robiť musí, inak by sa náš svet podobal tomu , ktorého obrázky a videa denne vídame zo Sýrie, Donbasu či Líbye. Zároveň by som bol rád ak by si hlavne mladšie ročníky Stalkerov uvedomili, že tí policajti či vojaci o ktorých si myslíte, že sú vypatlaný trotli a len berú peniaze za buzerovanie ľudí , nie sú v spoločnosti pre srandu a už VOBEC nie sú zbytoční.(Podotýkam, že sám nie som policajt ani vojak 🙂 ) Všetky články v tejto kategórií budú v češtine, nakoľko je ich autor je spoza rieky Moravy a prišlo mi naozaj trápne to prekladať …
Operace FEUERZAUBER
Je 13. října 1977 a právě se probouzíme do krásného a slunečného dne na ostrově Palma de Mallorca. Mnoho německých turistů opouští hotel a směřují na letiště odkud mají odletět zpět do Německa, konkrétně do Frankfurtu nad Mohanem.
Na runwayi je již připraven letoun společnosti Lufthansa Boeing 737. Jedná se o rutinní let číslo 181 „Landshut“, který trasu Frankfurt – Mallorca létá pravidelně. Dnešním kapitán-pilotem je Jürgen Schumann. Druhým pilotem je Jürgen Vietor. Společně s piloty je na palubě 86 cestujících a 3 letušky (stewardky).
Je právě jedenáct hodin dopoledne a letoun se odlepuje od runwaye na ostrově Mallorca. Za třicet minut letu se letoun nachází nad francouzským Marseille. V tento moment se zvedají, ze svých míst, čtyři cestující. Všichni čtyři na sobě mají černé tričko s portrétem Che Guevary, později tento fakt poslouží k identifikaci únosců, a začínají ohrožovat ostatní cestující střelnými zbraněmi. Další únos na světě. Letoun je pod kontrolou teroristů ani ne za pět minut. Velmi jim pomohl fakt, že dveře do pilotní kabiny nebyly nijak zajištěny. Kapitán Schumann se ocitl v situaci, kdy měl u hlavy pistoli s jasným pokynem pro změnu kurzu letu.
Kdo vlastně jsou únosci? Skupina, která unesla let 181 byla skupina napojená na Lidovou frontu pro osvobození Palestiny (PFLP) a zároveň byla ve shodě s RAF (tzv. Frakce rudé armády). Hlavním z únosců je Zohair Youssif Akache (23) palestinec. Od ostatních si nechává říkat „Kapitán mučedník Mahmud“. Druhou z únosců byla Suhaila Sayeh (22) taktéž palestinka. Poslední dva únosci byli Wabil Harb (23) a Hind Alameh (22 žena) oba Libanonci. Vyzbrojeni byli pistolemi TT-33 a ručními granáty sovětské výroby.
Situace v kokpitu byla vyhrocená. Mahmud míří na Schumanna a přikazuje Vietorovi, aby opustil své místo a odešel k cestujícím. Ten bez jakékoliv známky odporu uposlechne a odchází.
Schumann dostává pokyn ke změně kurzu na letiště Fiucimino nacházející se v Římě. Řídící kontroly letů nepovolil letu 181 přistání. Poté, jakmile byl sdělen důvod neočekávaného přistání, bylo přistání povoleno. Letoun byl odstaven na vedlejší runway a bylo mu dotankováno palivo. Ve stejný moment byla upozorněna německá vláda. Tato informace vyvolala mezi německými politiky vášnivé diskuze. Stále zde byla bolestivá vzpomínka na události před pěti lety v Mnichově. Na druhou stranu Německo již pět let cvičilo muže, rekrutovaných z policie a armády, v nově vzniklé protiteroristické jednotce GSG9 (Grenzschutzgruppe 9). Konečně byla možnost vyzkoušet vlastní komando v akci. Avšak byl tady jeden závažný problém. Němci nikdy nepodnikli ostrou záchranu rukojmích z letounu. Z vrtulníků ano, ale nikdy z rukojmích nepřežil (1972). Nezbývalo než požádat někoho, kdo měl již dlouholeté zkušenosti s úspěšným bojem proti terorismu. Nebyl to nikdo jiný než britská SAS. Prosbě bylo vyhověno a do Německa směřují dva důstojníci z SAS, kteří shodou okolností právě trénovali tuto situaci ve svém cvičišti v Herefordu. Byli to Alister Morrison a Berry Davies, oba zkušení bojovníci.
Mezitím let 181 opouští římské letiště a směřuje do Larnaky na Kypru. Situace na palubě je otřesná. Teroristé neustále vyhrožují cestujícím jejich likvidací. Jürgenu Vietorovi se podařil vyjednat návrat do pilotní kabiny. Vzniká nám nová situace. Dva piloti proti jednomu teroristovi. Mahmud je však opatrný a udržuje si bezpečnou vzdálenost. V 20:38 letoun dosedl na runway v Larnace. Scénář je stejný jako v Římě. Avšak kyperská obsluha letiště odmítá palivo doplnit (na Kypru již věděli, že za uneseným letem 181 směřuje záchranný tým GSG9). Mahmud se rozčiluje a hrozí likvidací celého letounu pomocí výbušnin. Žádný stát nechce aby na jeho území tekla krev cizích státních příslušníků. Proto je palivo rychle doplněno a let 181 odlétá z Kypru ve stejný moment, kdy dosedá letoun s GSG9 na záložní runway stejného letiště.
Let 181 nyní směřuje do Bejrútu. Tamní úřady zakázaly přistání uneseného letounu a nechávají pro jistotu zablokovat přistávací dráhu obrněnými vozy. Nezbývá než změnit kurz na Bahrajn. Teroristé doufají, že se jich ujme každá arabská země. Jenže ani Bahrajn není nakloněn pomáhat teroristům. Kteří unesli letoun německé společnosti. (Co by asi dělali s Izraelským letounem ???). Nezbývá než měnit opět kurz. Směřujeme nyní do Dubaje. Dubaj taktéž zakazuje přistání. Bohužel palubní přístroje hlásí nedostatek paliva a tak se kapitán Schumann rozhodne, i přes zákaz, přistát.
Záložní tým GSG9, který byl v závěsu za uneseným letounem přistává v Dubaji také. Velitelem tohoto třicetičlenného týmu je plukovník Ulrich Wegener.
Na palubě uneseného letounu začíná krize. Díky nedostatku paliva dochází k poklesu elektrické energie a zastavuje se klimatizace. Teplota na palubě dosahuje 49°C. Neúnosné horko donutilo teroristy otevřít všechny východy. Postupně se u nich střídají a tím dávají možnost GSG9 odfotit jejich tváře a oblečení. Zde je využit výše zmíněný fakt trička s Che Guevarou. Ale kolik teroristů vážně je. V Mnichově byl tento fakt podceněn a měl fatální následky. Náhle se u dveří východu objevuje osoba, kterou nikdo nečekal. Sám kapitán Schumann. Sedl si na kraj východu a poklidně si zapálil cigaretu. Netrvalo to ani pět minut a teroristé ho zavolali zpět dovnitř. Schumann však stihl udělat jednu zásadní věc. Vyhodit krabičku od cigaret z letounu. Tu sebere pozemní personál při kontrole podvozku a předá ji Wegenerovi.( Jsou dotankovány nádrže, aby mohla běžet klimatizace. Uvnitř jsou celkem čtyři cigarety.) Dvě celé a dvě ulomené. Logické? Ano. Čtyři teroristé, dva muži a dvě ženy. Konečně GSG9 ví s čím má počítat.
Do Dubaje dorazí i dva členové SAS. Letí standardní linkou a s sebou vezou i kufřík s novinkou. Jedná se o nové hluko-zábleskové granáty „FlashBang“. V Dubaji dochází k nedorozumění s ochrankou letiště a oba důstojníci SAS jsou zatčeni. Pomůže jim až zvláštní zmocněnec německé vlády v Dubaji. Po jejich osvobození jsou dopraveni k týmu GSG9. Na žádost Alistera je přistaven záchranným jednotkám letoun stejného typu jako je letoun s únosci a rukojmími. Můžou začít nácviky. Jenže. Nemají žádné zbraně. Německá legislativa nedovolovala vyvážet německé zbraně za hranice Německa (pozůstatek po 2.sv.válce). Jak úsměvné. Místo toho jednotka obdržela finanční obnos k nákupu všeho potřebného. Hurá na nákupy. Naštěstí i v Dubaji se daly sehnat samopaly typu H&K MP5. Dále pistole a brokovnice. Nezbytnou součástí nákupu byly dlouhé žebříky, aby se týmy do letounu vůbec dostaly. Máme vše, jde se nacvičovat. Oba členové SAS dali němcům pěkně zabrat. Neustále nácviky a opakování celé záchranné situace. Naštěstí spolupracovali s opravdu kvalitním výběrem. Vše se podařilo.
Je 16. října 1977 a do záchranné situace v Dubaji zbývá několik hodin. V tom nečekaně zaburácí motory Boeingu letu 181 a ten do několika minut opouští Dubaj. Je vše ztraceno? Kam směřují? Mahmud se rozhoduje letět do další arabské země. Cílem je Omán. Zde ale nejsou vítáni, tak teroristé s letounem končí v Adenu.
Zde dochází k nejtragičtější události. Během dotankování paliva si kapitán Schumann usmyslí kontrolu podvozku před dalším letem. Je mu to dovoleno. Kontrolu provede, ale v nestřeženém okamžiku odběhne k řídící věži a žádá o pomoc. Nikdo ho neposlouchá a je poslán zpět do letounu. Zde ho již čeká rozlícený Mahmud. Odvede ho mezi cestující a přikáže mu kleknout. Zeptá se ho: „Cítíš se vinen?“ Schumann odpovídá: „Nevinen!“ padají dva výstřely. Kapitán Schumann je po smrti. Následně ho Mahmud nechá vyhodit na runway v Adenu. Touto vraždou si zpečetil osud.
Let 181 opět vzlétá a směřuje do Mogadiša. Pilotuje druhý pilot Vietor. Tam už ho očekává tým GSG9 a SAS, kteří díky radarové kontrole zjistili jejich pravděpodobný cíl.
Německá vláda na oko souhlasí s požadavky teroristů, že propustí teroristy vězněné v Německu. Mahmud je potěšen a finální ultimatum stanovuje na 18. října 02:45. GSG 9 už nehodlá dále čekat.
V 02:05 se třicetičlenný tým, pod vedením plk. Wegenera, blíží k letounu. Letiště je osvětleno a celý tým vrhá dlouhé stíny. Naštěstí okénka letounu jsou zatažená. Rozestaví se do nástupních prostor a opírají žebříky o trup letounu. Vše připraveno. Začíná vyjednávání s Mahmudem. Tím se daří odvést ho od cestujících do pilotní kabiny. 02:07 na Mogadišském letišti dochází k mohutné explozi. Teroristé se snaží zjistit co se děje. Už je na vše pozdě. Na křídlech a u kokpitu vybuchují flashbangy a dveře dovnitř letounu jsou prudce vyraženy. Křik, střelba, zmatek. Pokyny v němčině létají vzduchem. Střelba neustává. Rukojmí jsou vyváděni ven z letounu a jsou poutáni na runwayi. Je to zlý sen pro cestující, ale bezpečnostní rutina pro speciální jednotku. V 02:12 zazní poslední dávka ze samopalu. Je konec!
První kdo byl zasažen byla teroristka Suhayila. Stálá hned u dveří a byla zasažena 5 výstřely (jako jediná přežila). Mahmud, který byl v kokpitu s dalším teroristou je zabit zničující střelbou. Umírá okamžitě po zásahu do krku. Druhý terorista vzdoruje nepatrnou chvilku. Snaží se odjistit granát. Daří se mu to. Ale než ho stačí hodit je zabit. Granát exploduje mezi sedadly a tělem teroristy. Malý úlomek střepiny zraňuje jednu z letušek lehce na noze. Všichni rukojmí jsou již venku. Ale chybí poslední teroristka. Kde v letounu může být. Několik členů GSG9 prohledávají rukojmí venku. Není k nalezení. Netrvá to dlouho a na palubě letounu se otevírají dveře toalet. Poslední zarachocení Hecklera a je konec. Tři teroristé mrtví. Jeden těžce raněný. Tak končí nejúspěšnější záchranná akce v boji s terorismem. Všichni rukojmí se vrací do Německa a tým GSG 9 se vrací jako hrdinové. Jen členové SAS po anglicku mizí a vrací se do Herefordu.
(Autor: Daniel Sviták skp. Heart Warrior)