Po celém světě, samozřejmě až na pár výjimek, je první září spojováno s nástupem zpět do školních lavic. Největší dobrodružství je to samozřejmě pro malé prvňáčky, kteří ať už ze zvědavosti, či z pocitu „teď je ze mě školák“ hltají atmosféru prvního školního dne plnými doušky. Vzpomínám si že roku 2004 jsem i já nastupoval opět do školy, ale popravdě, že bych se na něco extra těšil, to se říci nedá. Tímto vzdávám hold českému školství…. Ale jsou tu národy, kde pro rodiče, kteří vedou své dítě první den do školy, se stává tento okamžik životním milníkem. Nyní můžeme konkretizovat a přesunout se do severoosetského města Beslan, které je součástí Ruské federace, kde se právě mnoho prvňáčků, ale i ostatních dětí chystá do školy na velkolepou slavnost prvního školního dne.
První školní den býval v Beslanu vždy velkolepým momentem. Stovky balónků, prostřené tabule, starší žáci hrají na hudební nástroje, panuje obecné veselí a rodiče se mohou za doprovodu učitelů projít po nově zrekonstruované škole. Zejména nové tělocvičně, která je zbrusu nová a osazena basketbalovými koši. Normálně se ve škole nachází na 60 učitelů a něco kolem 800 žáků. Dnešní den je škola nabitá k prasknutí. Rovných 1200 lidí se nachází v areálu školy. Prozatím vše vypadá jako krásný den.
Ingušsk 31. srpna 2004 … na třicet ozbrojenců a „černých vdov“ se ukrývá v lese u obce Psedač. Jejich úkol jim je více než jasný. Dostali rozkazy od samotného Šamila Basajeva.
Šamil Basajev byl místopředsedou neuznané čečenské samosprávy. Proto se snad stal vůdcem islámské guerilly, bojující za osvobození Čečenska. Ale v samotné podstatě věci byl obyčejným teroristou, který se neštítil vraždit pacienty v nemocnicích, malé děti a ženy. Stál i za útokem na moskevské divadlo. Nyní zpět do Psedače.
Skupina teroristů se dala do pohybu. Odmaskovala svůj nákladní automobil GAZ-66 a vyrazila směrem na Ingušsk. Cestou je zastavuje major ingušské policie Sultan Guražev, který cestoval opačným směrem ve svém policejní dodávce zn. GAZ. V mžiku je odzbrojen, zajat a jeho policejní vůz zrekvírován. Ví, že nemá proti přesile sebemenší šanci. Teroristé se musí poradit, co s ním, proto se na krátkou chvilku zastavují. Tento moment bohatě stačí Guraževovi, aby se pokusil o útěk a ten mu při velikém štěstí vychází. Teroristé vědí, že je uprchlík může ohrozit při akci, proto bezodkladně vyrážejí. Směr Beslan.
Rodiče ani učitele nijak nepřekvapuje, že do školy dorazil policejní automobil. Přeci jen, je zde mnoho lidí a proto je dobré, že na ně místní policie dá pozor. Zvrat nastává až v moment, kdy na nádvoří vjíždí nákladní automobil a z něho seskakuje mnoho ozbrojenců. Někteří to považují za jakési cvičení. Ozve se první střelba, ostrá střelba. Někteří z rodičů i učitelů, kteří jsou momentálně v budovách školy, považuje rámus za praskající balónky, kterých bylo všude plno. (Přibližně v tento moment doráží major Guražev na policejní stanici v Ingušsku a vše tam sděluje, tamnímu důstojníkovi.) Teroristům se zastrašovací palbou podaří zahnat všechny přítomné z nádvoří do budovy školy. Bohužel pro ně, ne všechny pochytají, některým návštěvníkům se podaří ukrýt v suterénu budovy a přibližně padesáti lidem se podaří uniknout a zburcovat místní policii. Zpráva o zahájeném únosu se rychle roznesla po celém Beslanu. Jelikož celá oblast Severní Osetie byla dějištěm mnoha bojů, nebyla výjimka, že v každém domě se nacházela nějaká ta zbraň. Od těch loveckých až po útočné pušky. Fakt, že teroristé zaútočili na ty nejmenší, zvedla ve městě vlnu zuřivosti a místní občané se rozhodli zasáhnout po boku policie také. Bylo to šťastné řešení? Záleží na úhlu pohledu. Faktem zůstává, že škola byla obklíčena rozlíceným davem do několika minut.
Došlo k prvnímu střetu. Policisté a několik ozbrojených civilistů zaútočili na spatřené teroristy. Začal první krátký boj. Teroristé utrpěli první ztrátu a jejich počet tak klesl na 29. Na straně policie a místních byli 3 mrtví a téměř dvě desítky raněných. Původní zpráva hovořila o 300 – 400 rukojmích, resp. zadržených osob a o neznámém počtu ozbrojenců (až později se ukázalo, kolik osob bylo skutečně zajmuto).
Ostatní teroristé mezitím nahání všechny děti, rodiče a učitele do tělocvičny. Tělocvična se stává ideálním prostorem, jelikož zde mohou mít všechna rukojmí pod kontrolou. Všechny prohledají a seberou jim mobilní telefony a ostatní elektroniku. Všem přikáží mluvit pouze rusky! Neustále svůj požadavek opakují, ale někteří jim nerozumí. Ruština a osetština jsou podobné, ale ne stejné. Nastává panika z neporozumění příkazů. Proto se jeden z rodičů (muž) postaví a hlasitě volá v osetštině, co je po nich požadováno. Dostává se mu originálního poděkování v podobě střely do hlavy. Je na místě mrtvý. Za chvíli zastřelí dalšího muže, nemohl klečet kvůli koleni, či nechtěl, to už zůstane záhadou. Těla jsou vynesena ven, aby se teroristé vyhnuli zápachu. Dalším počinem je selekce téměř dvaceti mužů, kteří vypadají, že by byli schopni nějaké formy reakce. Jsou odvedeni na chodbu ve druhém patře. Teroristé odchází a jedna z „černých vdov“ se vmísí mezi ně. NA nic nečeká a se zvoláním k Alláhovi se odpaluje. Výbuch je tak silný, že vyvolá sekundární explozi. Další z sebevražedných atentátnic je zřejmě zasažena žhavým úlomkem, či tlakovou vlnou a její bomba exploduje také. Okna se vysypou a obložení ze stěn se tříští. Mrtvá těla museli živí rukojmí vynést ven na dvůr. Velmi deprimující zážitek. Při této „brigádě“ se daří jednomu z rukojmích uprchnout. Policie ho zatkla jako zběhlého teroristu.
Aby dovršili své úmysly, rozmístili teroristé po tělocvičně mnoho výbušnin. Některé zavěsili na basketbalové koše, aby jejich účinek byl co největší.
Mezitím doráží do Beslanu armáda a speciální jednotky Spetznaz Alfa a Vympel. Největším problémem se nyní stala samozvaná osetská domobrana a příbuzní rukojmích, kteří obklíčili školu a toužili po rychlém ukončení situace (bylo jich na 5000). Vojenské jednotky museli několikrát tyto domobrance zahnat výstražnou střelbou, jelikož se v nociněkolikrát pokusili o svévolnou akci. Teroristům se tato noční střelba podepisovala velkou měrou na morálce. Netušili zda-li se nejedná o útok speciálních jednotek. Dalším faktorem byl dětský pláč, který je snad deptal nejvíce. Matkám hrozili zavražděním všech dětí, pokud je neutiší.
Druhého dne ráno začalo vyjednávání. Teroristé nedovolili přísun potravin a jídla vězněným osobám (báli se omamných látek, které se v Rusku užívaly, vedle omamných plynů, při záchranných operacích.
Po několika hodinovém vyjednávání teroristé propouští 26 osob. Převážně matky s novorozenci. Atmosféra neustále houstne a v tělocvičně panuje nesnesitelné horko a žízeň. Nejhorší z kombinací. Rukojmí se svlékají do spodního prádla a někteří močí na své oblečení a následně moč vysávají z oděvů. Děti z hladu okusují okrasné rostliny.
Teroristé během vyjednávání předávají videokazetu se záznamem z tělocvičny a se sestřihaným projevem Šamila Basajeva s požadavkem o uznání nezávislosti Čečenska.
Jelikož dlouho nepřichází od ruské strany žádná odpověď teroristé odpalují několik granátů a zapalují dvě policejní auta. Rusové palbu z důvodů bezpečnosti neopětují.
Rozhodujícím dnem se stává 3. září. Den, kdy vyprší ultimatum. Rusové se snaží o kompromis, ale nedaří se jim vyjednávat. Jediným ústupkem ze strany teroristů je povolení odvézt mrtvá těla z nádvoří školy. Jak malý ústupek, ale podstatný. Ke škole přijíždí ve 13 hodin autobus ministerstva pro Zvláštní situace a vystupují z něj čtyři pracovníci/záchranáři. Začínají nakládat těla. Nyní dojde ke zlomu celé situace.
Rusové se rozhodli k nečekanému útoku, který provedou oddíly Alfa a Vympel. Pro odpoutání pozornosti se stává práce zdravotníků a řízená exploze. Exploze minometných granátů poblíž školy. Bohužel osádka minometu neodhadne náměr a obě miny zasahují střechu tělocvičny. Při náznaku záchranné operace jsou okamžitě zastřeleni dva zdravotníci z oken školy. Svou práci odvádí i odstřelovači Spetznaz, kteří likvidují střelce v oknech. Někteří z rukojmích se dají na útěk. Jedna malá holčička opouští tělocvičnu oknem. Strachem neví co má dělat. Odstřelovač zasahuje dalšího teroristu, který ji měl zřejmě na mušce. Holčička se snaží dostat zpět do budovy ke své matce. Reakce odstřelovače je krutá, ale spásná. Střela ráže 7,62x54R ji zasahuje do stehenního svalu. Děvenka padá na zem a následkem šoku upadá do bezvědomí. Další z dětí už takové štěstí neměly. Sice se dostaly k oknu, ale v tento moment dochází k sekundární explozi a střecha tělocvičny se hroutí. V tento okamžik umírá zřejmě nejvíce rukojmích, zejména dětí, kteří se zadusí pod troskami. Tento nečekaný výbuch nutí speciální jednotky k bleskové akci. Využívají obrněného vozidla BTR-80 a pod jeho krytím se přesouvají ke vchodu do tělocvičny. Velitel Alfy prudce vyráží dveře a vbíhá dovnitř následován svým zástupcem. V následných sekundách jsou oba mrtví. Teroristé moc dobře vědí, kudy vede přístupová cesta dovnitř. Spetznaz, ale využívá svého potenciálu a rychle likviduje obránce vstupu. Postupují dovnitř a pod silnou palbou vynáší raněné ven. Mnoho jich umírá, když vlastním tělem kryjí prchající děti. Jeden z vojáků Vympelu se vrátí dokonce třikrát a zachrání 5 dětí. Když se vrací s posledním dítětem, pokládá ho a padá vedle něj. Umírá do několika minut po mnohonásobném průstřelu hrudi. Situace je nepřehledná, Spíše než záchranná situace vše naznačuje lité bitvě, do které se zapojují i těžší zbraně v podobě tanků T-72. Odstřelovači pálí na každého, kdo se objeví v oknech. Teroristé bohužel nutí rukojmí, aby jim dělali živé štíty a tak jich mnoho umírá pod palbou svých zachránců. Raněných je spousta, ale záchranářů je málo. Budova školy je zachvácena požárem, ale hasiči se nemohou na místo dostat.
Situace se zklidňuje až po dvouhodinové bitvě. Většina přeživších rukojmích byla v relativním bezpečí. Část teroristů stále bojovala ve vyšších patrech školy, zatím co se třinácti teroristům podařilo probojovat z policejního obklíčení. V tento moment bylo vydáno povolení k použití všech zbraní, včetně těch těžkých. Děla, granáty, plamenomety, minomety ničí kompletně celou školu. V 21 hodin už není o co bojovat. Přeživší teroristé se snaží uniknout a jednoho z nich dostihl běsnící dav a nemilosrdně jej zlynčoval. Ještě v noci se po Beslanu ozývala střelba a probíhalo masivní pátrání po uprchlých teroristech. Do pátrání se zapojil i Mil Mi-24. Proti této přesile už neměli sebemenší šanci. Nakonec byli nalezeni a až na jednoho všichni zabiti.
V tento černý den pro Ruskou federaci přišlo o život:
334 rukojmích z toho 186 dětí (skoro 200 těl se nepodařilo vůbec identifikovat)
783 rukojmích a „domobranců“ bylo raněno
zabito bylo 31 teroristů a jeden byl zajat (odsouzen na doživotí)
při záchraně padlo 10 příslušníků skupin Alfa a Vympel
Tímto hrůzným činem si Šamil Basajev absolutně nic neprosadil a za dva roky je zabit při explozi.
6. a 7. září 2004 se vyhlášen nad Ruskem státní smutek. Dodnes stojí trosky Beslanské školy tak, jak skončily boje. V tělocvičně byl postaven památník všem obětem a před školou byla vystavěna alej hrdinů z jednotek Spetznaz.
( Autor: Daniel Sviták skp. Heart Warrior)
